Svatba v kostele
Když se víra potká s láskou
Příchod snoubenců
Církevní svatba se od té civilní v některých aspektech liší. Vzhledem k tomu, že sám nejsem praktikujícím věřícím, pokusím se vám přiblížit církevní svatbu ze svého, fotografova, pohledu. Navíc každá církev se mírně odlišuje jak v průběhu příprav, tak ve svatebním obřadu samotném. Pojďme se tedy podívat na obvyklý průběh křesťanské svatby tak, jak jsem je v průběhu své dlouholeté praxe jako svatební fotograf zažil. Po příjezdu k chrámu se hosté rozesadí do lavic a před kostelem zůstanou jen snoubenci, maminka ženicha, tatínek nevěsty, svědkové a případné družičky. Pro ty pak přichází oddávající kněz a (většinou) za zvuku zvonů přivádí před oltář ženicha s maminkou. Za ním jdou svědkové, kteří se postaví každý na svou stranu. Pak před oltář přichází družby a družičky. Jako poslední vchází do chrámu nevěsta se svým otcem, který pak předává nevěstu ženichovi.
Průběh svatebního obřadu
Samotný svatební obřad začíná pozdravem kněze některou z formulí z Římského misálu. Následuje přivítání snoubenců a svatebních hostů, následované bohoslužbou slova, ve které se vezmou tři čtení. Prvním je čtení ze Starého zákona a obvykle se všechna tři čtení nějakým způsobem dotýkají lásky či manželství samotného. Po čtení oddávající kněz poukáže na milost křesťanského manželství a svátostné povinnosti manželů. Při prvních čteních a žalmech svatební hosté sedí, na čtení z evangelia pak všichni povstanou.
Svatební slib
Svatební slib začíná povstáním všech svatebních hostů a otázkou oddávajícího kněze směrem k snoubencům, zda je jejich rozhodnutí vstoupit do svazku manželského svobodné a upřímné. Dál se kněz snoubenců ptá, jestli si oba chtějí slíbit lásku, věrnost a úctu na celý život. Na všechny tyto otázky snoubenci jednotlivě odpovídají ano. Poté kněz vyzve snoubence, aby ruky podáním a slavným slibem stvrdili své rozhodnutí. Kněz jejich slib přijímá a zpravidla položí buď ruku nebo štólu na spojené ruce snoubenců. Po tomto slibu kněz žehná prsteny, jež si pak novomanželé vymění (opět platí, že nejdřív navléká prsten manžel manželce). Celý obřad končí přímluvami, což je modlitba za novomanžele, všechny rodiny, za církev a za trpící na světě. Následuje svaté příjímání a závěrečné požehnání. Nakonec kněz vyzve novomanžele k podpisu dokumentů o uzavření manželství.
Omezení pro fotografa
Fotografování církevního obřadu klade i na fotografa určitá omezení co do použitelné fototechniky, tak co do místa, odkud smí fotit. Stále platí, že fotograf je v těchto částech svatebního dne především nenápadným reportérem a že focení by nemělo jakkoliv narušovat průběh svatebního obřadu. Fotografovi je zapovězen vstup do kněžiště, takže až na výjimky nemůže vyfotit snoubence se svatebními hosty v pozadí. Stejně tak je považováno ze krajně rušivé používání blesku či zvukových signalizací zaostření. Dřív nebylo možné fotit ani svaté příjímání, s tímto omezením jsem se ale v posledních letech už nesetkal. Ve výjimečných případech je po skončení svatebního obřadu možné použít schodiště před kněžištěm pro focení skupiny, nicméně nelze na to spoléhat. I přes tato omezení poskytuje kostel se svou impozantní architekturou neopakovatelné kulisy pro svatební obřad.